Když se řekne svoboda,
představím si letícího ptáka.
Může si letět kam chce,
může si letět jak rychle chce.
Není omezen slovy "nesmíš, musíš, udělej".
Když se řekne svoboda,
představím si padající list ze stromu.
List si padá klidně
a může se nechat nadnést větříkem.
Je to, jako když si lehnu do trávy.
Lehnu do trávy, zavřu oči
a zaposlouchám se do zvuků přírody-
jak bzučí včely, jak pracují mravenci ...
Nechci-li to poslouchat,
jednoduše si zacpu uši
a můžu se nechat unášet vlastním světem.
Je to, jako když si pustíte hudbu.
Na hudbu si tancujete tak, jak vám to tělo dovolí.
Bez toho, aniž by vás někdo omezoval
Bez toho, aniž by vám někdo říkal, že je to nehezké.
Proč se tedy necháváme tolik ovlivňovat okolím?
Žádné komentáře:
Okomentovat